Některé lidové názvy rostlin jsou logické a pochopitelné – u blatouchu třeba žluťák, vaječník nebo máslový květ, ale od čeho může být chcípalka?
Blatouch bahenní je vytrvalá bylina, může být vysoký jen 10 cm, na duhou stranu ve vhodných podmínkách vytváří trsy až 70 cm vysoké. Listy jsou dvojího typu, přízemní s dlouhým řapíkem, horní pak přisedlé. Květy mají pět okvětních plátků, jsou sytě žlutě zbarvené. Semena se často šíří pomocí tekoucí vody.
Blatouch bahenní se vyskytuje (jde o 4 poddruhy) nejen v Evropě, ale i v severní části Asie a v severní Americe. Vyhovují mu mokrá, podmáčená a bahnitá místa. Najdeme ho proto na březích vodních toků, na prameništích, mokřadech a kolem vodních tůní.
Rostlina obsahuje jedovatý protoanemonin. Listy se dříve přidávaly do jarních salátů, poupata se nakládala do octa a květy sloužily k barvení másla. Léčitelé používali blatouch k léčení kašle a průdušek, odstraňovaly se s ním i vyrážky, sloužil i jako projímadlo a antirevmatikum. Rostlina je však jedovatá a její použití se dnes nedoporučuje. Ten lidový název chcípalka by měl dostatečně varovat.
 |
| Blatouch bahenní najdeme často na březích potůčků |
 |
| Často roste přímo v bahně |
 |
| Blatouch bahenní |
 |
| Starší listy jsou řapíkaté, mladší přisedlé |
 |
| Lodyha nese sytě žluté květy |
 |
| Na sluníčku jsou květy zářivě žluté |
 |
| Kvetoucí blatouch |
 |
| Květy mají pět okvětních plátků |
 |
| Tyčinek je velké množství |
 |
| Detail květu |
Žádné komentáře:
Okomentovat